Vánek

Po tváři uniká,
prochází hlavou,
hledá ji, viníka,
štíhlou a plavou.

Mluví k ní z nemoci,
hladí ji po tváři,
tak dlouho do noci,
až hvězdy zazáří.

Pak šeptá a zpívá
myšlenky odnese,
a západ slunce,
mé oko roztřese.