No a tak se stalo. Nejdříve jsem navázal spolupráci se slovenskými Pyonýry pod taktovkou Synopsiho, dohodlo se první setkání jen tak v kroužku u piva a když šel vidět zájem a nadšení, začali jsme s Michalem Janíkem, jenž mi nabídl pomoc při zařizování, plánovat něco většího.
A já jsem moc rád, že to včera proběhlo, že to byla zábava, že se to líbilo a že jsme se něco nového přiučili a poznali nové lidi.
Strávil jsem významnou část svého života na kolejích VUT. Nejen že jsem tam bydlel, já tam vyloženě žil – byl to můj domov. Nikdy nezapomenu na víkendy, kdy koleje vždy utichly a pak v pondělí zase ožívaly, nebo když jsem býval pravidelně 24. 12. v budově úplně sám (vrátní se nepočítají).
Bydlel jsem postupně na Purkyních (B02, B07), Palačáku (A05) a Máneskách (D01). Asi nemá smysl podrobně popisovat všechny areály, to zvládlo VUT KaM za mě. Nějaká malá subjektivní shrnutí bych ale udělat mohl.
Vždycky mám odpor udělat nějaké kýčovité vánoční přání a poslat ho ostatním. Vždy mě štvou všechna ostatní kýčovitá přání. Štve mě, jak mě lidi tagují na Facebooku do hromadných vánočních fotek a jak mi posílají úchylné básničky SMSkama. Ale každý rok kromě toho loňského jsem nakonec podlehl a svoje přání jsem čtyřiadvacátého nakonec stejně vyrobil a poslal nebo hodil sem na blog. Myslel jsem si, že jsem to udělal každý rok, ale ten loňský jsem tuhle tradici očividně přerušil. Tady na blogu PF 2010 není a já si nepamatuju, že bych nějaké vyráběl.