Moje oblíbená pasáž z filmu Rok ďábla. Rád ji cituji, ale vždycky si ji musím někde najít, tak si ji napíšu sem, ať je pro příště po ruce :)
„Co je těžký?“
„Těžké je mlčet… to jsem já nedokázal.“
„Proč má člověk mlčet?“
„Aby slyšel melodie lidí kolem sebe.“
„Zpívají melodie?“
„Ne, spíš… když chodíš mezi lidma, tak slyšíš jejich melodie. To z lidí stoupá jako… jako aroma. Když budeš mlčet, tak…
Kdysi jsem tady na blogu psal obecně o rádiích. Po čase se k tématu stručně vrátím. Na internetu je velká spousta online rádií a různých služeb na motivy Last.fm, ale popravdě, ani to Last.fm jsem si nepouštěl tak rád nebo často jako si pouštím níže zmíněné čtyři.
Dovolím si malý spin-off článku Proč neopustím Last.fm. V tom jsem prezentoval své názory. Teď přihodím pár empirických dat.
Přehrávač Last.fm s obrázky interpretů a informacemi o nich je fajn, pokud posloucháte něco nového a neznámého. Což se vám s absencí rádia Last.fm už moc nestane (hudbu z vlastního disku znám a stream reálného rádia mi to nebere ;) ). Funkce pro socky nepotřebuju, když chci někomu doporučit hudbu, dělám to jako po staru prostě tak, že mu o ní napíšu nebo pošlu link na YouTube. Klikat na srdíčko v přehrávači mě taky omrzelo a žebříčky, jak jsem zjistil, mě nakonec stejně nějak nezajímají. Bylo fajn si s tím hrát, ale nějak to už nemá to kouzlo, co to mělo měsíc po založení účtu na Last.fm. Ono se to taky vlastně ani v čase nemění. Mám rád Pink Floyd, Chemical Brothers a Fatboy Slima, blink-182, Green Day, Queen, Red Hot Chili Peppers, Yanna Tiersena, Miss Li, Manu Chaa, Horkýže Slíže, Karla Plíhala, Led Zeppelin a Simona & Garfunkela. Takže mám rád vlastně všechno :) .
Po tom, co Last.fm zavedlo zpoplatnění rádia, by se dalo čekat, že se na něj vyprdnu. A neudělám to. Proč?
Našel jsem několik dobrých důvodů, proč mi Last.fm do života něco přináší i přesto, že v něm už pro mě není rádio. Ona i tak je to poměrně zajímavá služba pro hudebního nadšence jako jsem já…
Už mě to opravdu začíná srát. Kdysi jsem objevil skvělé internetové rádio, Pandoru. Když jsem ji začal poslouchat prakticky víc než cokoliv jiného, přišlo omezení, že jinde než v USA nesmí vysílat. Navíc se rádio začalo hroutit, protože po něm začaly hudební společnosti požadovat poplatky za vysílanou muziku.
YouTube začíná s restrikcemi taky. Stále častěji jsou mazána videa, stále častěji vidíte obrazovku podobnou této. To, že je zapotřebí potvrdit datum narození u videa, kde se vyskytuje žena v plavkách, ale kdyby tam bylo video někde z Gazy, tak se nic nestane, jsem překousl – Američani jsou vadní. Ale restrikce ohledně zemí a práv mě opravdu štvou.