Narazil jsem v archivech na jednu pěknou věc, o kterou je škoda se nepodělit. Je to díl z cyklu dokumentů „ach jak jsem byl kdysi geniální a dnes už z toho umím velké kulové“.
Abych mohl úspěšně absolvovat předmět kurz finštiny pro přežití, musel jsem na konci semestru napsat esej ve finštině s předem daným minimálním počtem slov. Jak to dopadlo si můžete přečíst :) . Dnes už tomu sotva rozumím.
Pár zajímavých citátů o přátelství, které se mi líbí a teď navíc hodí.
A friend can tell you things you don't want to tell yourself.
~Frances Ward Weller
A friend accepts us as we are yet helps us to be what we should.
~author unknown
'Tis a great confidence in a friend to tell him your faults; greater to tell him his.
~Benjamin Franklin
Někde žije starej kantor. Třeba z univerzity, profesor CSC SC tralala inženýr architekt a nudí se, protože počítačové hry jsou na něho moc nová věc, on těm počítačům moc nerozumí, v televizi běží akorát Manuela a Esmeralda, možná tak Smotánka, takže zase prd… Fotit přírodu ho nebaví. No ale že má doma přece jen ten počítač, tak zjistil, že tam jsou nějaký růžový stránky, kromě těch s e-mailem. Tam na tom Internetu jako. A jak to párkrát viděl, říká si… Sakra, já ještě nejsu tak starej, když si vemu tuhle modrou šálu a oholím se, sem docela ještě fešák, skoro jako Belmondo.
Nadechla se. Rozběhla se a zhluboka se znova nadechla. Přes tvář, můžeme-li to tak nazvat, jí přeletěl úsměv. Ač běhala, dýchala nebo se smála, byla zvláštní. Jenomže zvláštní byli všichni. Dýchala vlastně? Měla tvář? Byl to úsměv? Ach… Neznáme je. Jsou zcela jiní a my o nich nevíme nic.