Učím se na zkoušku a narazil jsem při tom na zajímavý postřeh. Nemám kam jinam bych si jej poznačil než do svého deníčku. Ostatně rubriku vycházející z postřehů v literatuře na jiném blogu mám celkem rád – vždycky mě tak nějak zajímavě motivuje přemýšlet :) Tak to zkusím i já tady.
Milý deníčku, sérii článků o ústavu jménem Fakulta informačních technologií VUT v Brně uzavírám tímto dlouhým příspěvkem. Po setkání s děkanem fakulty jsem se rozhodl, že původní článek, v němž se rozhoduji mezi FIT a FI, nikdy už nezveřejním. Rozhodl jsem se však nakonec přece jen studentům FIT VUT zanechat nějaký dárek na rozloučenou a sepsal jsem seriózní názor na fakultu podložený co nejvíce fakty, oproštěný od osobních „nesympatií“ a studentského slangu. Fakultu jsem se snažil popsat z dobré i špatné strany, prostě tak, jak jsem ji v průběhu let vnímal.
Když se blížil konec mé střední školy, měl jsem stanovené tři velké cíle. Udělat maturitu, dostat se na FIT VUT a pak jeden osobní, ten si nechám pro sebe. Všechny tři jsem zvládl. Dal jsem si přihlášku jen na FI MU a FIT VUT. Dostal jsem se na obě školy, ale vybral jsem si tu vysněnou – FIT. Dodnes si pamatuji, jak jsem si šel ve 4 ráno zaběhat na Palacký vrch, vrátil se, osprchoval se a šel k přijímačkám. Bylo moc pěkné, sluncem provoněné ráno. Dokonce na tu maturitu jsem se celý svaťák učil v parčíku vedle kláštera, v němž fakulta sídlí. Netrvalo dlouho a byl ze mne spokojený student, hrdý na fakultu a na školu. A v tričku FITboy :)
Strávil jsem významnou část svého života na kolejích VUT. Nejen že jsem tam bydlel, já tam vyloženě žil – byl to můj domov. Nikdy nezapomenu na víkendy, kdy koleje vždy utichly a pak v pondělí zase ožívaly, nebo když jsem býval pravidelně 24. 12. v budově úplně sám (vrátní se nepočítají).
Bydlel jsem postupně na Purkyních (B02, B07), Palačáku (A05) a Máneskách (D01). Asi nemá smysl podrobně popisovat všechny areály, to zvládlo VUT KaM za mě. Nějaká malá subjektivní shrnutí bych ale udělat mohl.
Narazil jsem v archivech na jednu pěknou věc, o kterou je škoda se nepodělit. Je to díl z cyklu dokumentů „ach jak jsem byl kdysi geniální a dnes už z toho umím velké kulové“.
Abych mohl úspěšně absolvovat předmět kurz finštiny pro přežití, musel jsem na konci semestru napsat esej ve finštině s předem daným minimálním počtem slov. Jak to dopadlo si můžete přečíst :) . Dnes už tomu sotva rozumím.
Tak jsem přes Vánoce napsal na studijní oddělení obou fakult a čekal, co mi odepíšou. Na webu FI bylo, že jediný pracovní den SO bude 29. 12. a bylo milé, že mi e-mail přišel přesně 29. 12. ráno. A odpověděli mi hezky na vše, i když jsem se ptal asi na 6 věcí najednou. Z FITu mi odpověděli dnes, což je taky fajn, dneska je první pracovní den po prázdninách. A propos, kdo na fakultním webu FIT najde stránku o SO, zaslouží plyšového bludišťáka.
Jelikož neodcházím ze své alma mater sám, uvádím seznam informací, které jsem v odpovědích na své otázky obdržel. Nebudu to raději nějak výrazně citovat, nebo mi zase někdo-z-vedení-školy řekne, že (uváděním obecných faktů) vynáším na veřejnost soukromou korespondenci.