Čeká mě půlrok plný stresu. Devět předmětů, diplomka, státnice, dvě práce. A já, jako už se to stává o zkouškovém tradicí, ztrácím opět motivaci. Přestup na FI trochu pomohl, ale můj vnitřní rozpor zjevně nevyřešil. Stále si neumím uspokojivě odpovědět na otázku proč pokračovat ve studiu. Moje pocity marnosti aj. neurózy jsou silnější a jediným způsobem, jak své vysokoškolské trápení ukončit, je zřejmě ukončit studium.
To lze dvěma způsoby. Buď vytrvám a školu do půlroku dodělám, nebo z ní jednoduše odejdu. Abych si obhájil první řešení, sepsal jsem si tento osobní manifest. Je důležité, abyste pochopili, že zde řeším svůj osobní problém s vysokou školou a nikde neříkám, že to co zde píšu je platné i obecněji.
Co se mi povedlo v roce 2011
- tu prima holku, co jsem si vloni našel, pořád mám :)
- vyrovnal jsem si rozpočet po divokém roce 2010
- jel jsem na svůj poslední tábor v životě
- pořídil jsem si opět nový Android, s prodejem starého mě nakonec přišel na 1000 Kč
- nezdolal jsem Kohoutovický kopec a koupil jsem si asi po roce ježdění na kole šalinkartu
- udělal jsem TIN
- přestoupil jsem z FITu na …
Vždy, když si někde přečtu, že si mohu ke zkoušce donést list A4 ručně (ano, vždy je to takto zvýrazněno) psaných poznámek, vzpomenu si na takovýto svůj list ke zkoušce z diskrétní matematiky z prváku.
Jako malý kluk jsem byl naučen dobrým programátorským mravům. Asi jako první z vrstevníků jsem pronikl do tajů systémů pro správu verzí (ano, používal jsem již CVS!) nebo se naučil využívat výhod IDE. A mým velkým snem bylo stát se Java programátorem. Tyto své hodnoty jsem pak dlouho vyznával a také prosazoval.
