<!–texy–>Pravda pravda. Jak jsem teď odtržena od světa, snažím se mu aspoň napsat sem tam na icq. A co se nedozvím, No v podstatě nic, jen, že se asi každej v ČR má na prd nebo aspoň tomu podobně..
Asi je to tím, že tady nemám co dělat, že jsem všechny své problémy nechala doma, nebo že jsem prostě od přírody ukecaná, ale vždycky mám co napsat. něco co se stalo, jestli pršelo, zrály mandarinky nebo jestli jsem dostala v basketu míčem do hlavy. O hydrometeorilogických podmínkách ČR, o úrodě jablek nebo o tom, jak si vede Gamrbinus v Eurolize nevím nic. Nikdo se o to nezajímá. Každý má své problémy a ty ohraničují spektrum jeho zájmů. Ve většině případů jim otravují život. Všem. Z mého pohledu to v ČR teď stojí za pěkný kulový.
Jsem se už začala i bát psát o tom jak se mám. Nikoho nezajímá, jak jsem nadšená z toho, že jsem si dnes z mandarinek začala dělat vánoční výzdobu, že jsem si tu poprvé uvařila normální jídlo a že když jsem šla v 8 večer ze školy, konečně přestalo pršet a nádherně svítil měsíc. A proč si to (ve většině případů nechám pro sebe, nebo míru svého nadšení zkrouhnu a napíšu jen tradiční “mám se dobře”? Proto, že by se na mě lidi pak naštvali, že si tak žiju. Že si jako Erasmus jen válím šunky někde daleko, flákám se, do školy nechodím a jen se jim vysmívám a machruju jak se mám jako prase v žitě. Ale to jsou lidi. To je závist.Jjá tu taky závidím, taky mám problémy, Závidím vám všem, že jste všichni společně v jednom městě, můžete spolu chodit na pivo nebo se jen tak projít. Ale vy jste tak akorát na vycházce se svými problémy a tím to hasne. To že jsou ostatní lidi tak blízko je prostě standartní stav. “No a co jako s tím mám dělat? Mám teď plno jiných věcí co dělat, až bude čas a až se mi bude chtít, tak se ozvu. Ale oni by se taky mohli ozvat.” A tak to je, Každej čeká až se něco stane, až se problém vyřeší, až se někdo ozve, ale nikdo se neozve. To jsem se tu naučila, ozvat se první. Možná je to tím, že nemám co dělat, ale neříkejte mi, že všici pořád něco dělají. Někdy se musí vypnout. Někdy se na problémy musí přestat myslet! Jenže když někdo nemá nic jinýho než svůj svět problémů, nemá kam utéct. Takže, (už bych se mohla dopracovat k nějakému závěru.. nějak se mi to tu rozepsalo..) mějte i jiný svět než ten svět problémů. Mějte svět kamarádů, s kterýma půjdete na pivo, i když vám hoří projekt. Na projektu stejně nemůžete dělat pořád, musíte vypnout, aspoň na chvilku. A v té chvilce si můžete psát na icq se mnou B-) Klidně o vašich problémech, protože můj největší současný problém je to, že můj svět kamarádů je teď tak daleko (nekecám, i mé dvě Brazilky jsou dnes na návštěvě v Brně!!!!!!!).

Ale jak se říká, teda Paul Simon to i zpívá, “The problem is all inside your head!” V hlavě vzniká, tam je a tam taky zaniká. Je to víc než jen věta. Stačí se nad ní zamyslet, aplikovat ji a ono to pak ten problém.. ne nevyřeší ho to, ale postaví ho to aspoň do jiného světla. Třeba to bude světlo jasnější, kdo ví.

Já se jdu pustit do “Problémy neexistují III”. Hawk.

JO a odpověď na Maple-ovu otázku, sice možná řečnickou, ale co už “Nemůžeš”.

<!–texy–>Spadneš a nabiješ si kebuli, byla-li by opatřena helmou, nebyl by náraz tolik zničující… ;-)

Ale k tomu bědování. Jsme národ bědujících. Zeptej se někoho, jak se má. Anglofonní země se zdraví “how are you?” “i’m fine and you” “thanks”… toto klišé je již zcela samozřejmé, nikdo ani neočekává, že by odpovědí nebylo “fine”. (Nikoho po pravdě ani moc nezajimají problémy druhých, ale to je jiná). Zkus se zeptat u nás. Buď je to tím, že nejsme na takovou otázku zvyklí a nebo je to tím, že si neustále bědujeme. Hromada lidí ti odpoví s nakyslým úsměvem “ale jde to” a ten zbytek ti řekne “no, to víš, život…”.

Zkus ale někomu na stejnou otázku odpovědět “mám se výborně”. Zpozorní, někdy dokonce uvidíš záblesk závisti (”týýý jo, tak to maš fajne”). Ať už je to cokoliv - ty prostě dáváš otevřeně najevo, že zvládáš své strasti a nebo žádné snad ani nemáš a prostě záříš. A na to u nás nejsou lidi připraveni. Nezvyklou odpovědí je uvádíš v rozpaky. Upřímně řečeno je pěkně štveš :-) Protože oni mají přeci hromadu problémů.

Jednou jsem takto svému okolí zatrvrzele odpovídal, že se mám výtečně. Takových lidí, co jsem naprdl… ;-) Až je to škoda… Ale můžu za to?