<!–texy–>Asi nemám rád motivační články na přechytračení sama sebe :) . Já se docela nerad přechytračuji, mnohem raději si věřím ;) . Kdysi mi přišly takové články úžasné, ale dneska z nich mám takový kyselý pocit, že jsou to jen bláboly, po jejichž přečtení se člověk usmívá, ale stejně nic nezmění.

Z Hyruma čerpám dost a z jeho myšlenek se samozřejmě v těch mých leccos objeví. Protože už jsou ale přefiltrovány a přemíchány mou hlavou, dovolím si psát články na takové téma i bez pocitu, že bych opisoval a citoval někoho jiného. Ale ano, na něm svůj přístup určitě v kořenech stavím. Jeho pojetí je přesně takové, jak píšeš a prapůvodně mě zřejmě inspiruje k těmto článkům :) .

<!–texy–>Ten původní článek jsem pochopil spíš jako návod “jak přechytračit podvědomí”. Proto mi nepřijde nepřiměřeně pozitivní. Je prostě motivační.

Jinak doufám, že nezapomeneš na souvislost s oblastí působnosti. H. W. Smyth a jeho pojetí mi přijde dost praktické a výstižné.

<!–texy–>Díky, chybu jsem snad našel a opravil.

<!–texy–>Myslím, že píšeš dost dobře. Jako perfekcionista jsem našla jen jednu gramatickou chybičku - před kterou, který ap. píšeme vždy čárku. Jako podobně rozvláčný pisatel nemám nic proti košatosti slov a myšlenek… taky je těžce držím na uzdě a ostříhávám…
Takže se těším na další pokračování… a přidávám další výzvu - téma: Radost/radosti mého života… ;-)

<!–texy–>Přemýšlel jsem, jestli se do toho pouštět, jestli člověk v mém věku má co napsat takto o životě, ale Radek mi k té úvaze napsal

> urcite muze :-) … uz mame kazdy nejake zkusenosti a v kazdem veku vidis svuj zivot jinak a je dobre si to pak za dvacet let treba precist

Takže to zkusím. Rozvláčné to je, protože mám sklony k rozvláčným textům a tento prostě nijak moc upravovat nechci. Pohled na problém jako výzvu je taky zajímavý. Do své teorie bych ho umístil těsně před řešení nějaké věci… Možná mě komentáře obohatí a vlastní články ještě budou mít nakonec trochu jinou podobu.

<!–texy–>Áááááááá, se mi to nějak ukliklo…

Když jsem náhodou mrkl na pondělní večerní obrazovku, protivný Dr. House tam zrovna vedl rozhovor:

House: Now aren’t you glad you joined us? Search their house, and screen his hair and blood for lead. And test for mercury and arsenic while you’re at it. Chase, find out what the resort cooks with, if they’ve repainted recently or did any plumbing repairs.

Chase: I don’t speak Spanish.

House: Then it’ll be challenging.

“House”:http://community.livejournal.com/clinic_duty/9496.html

<!–texy–>Odvážné téma a pořadové číslo I naznačuje, že půjde opravdu o seriál. Nicméně začátek je pojat celkem košatě a rozvláčně. Pokud bylo smyslem vyjít na trh po částech právě proto, aby další díly mohly být lepší díky nemístné kritice, tak to schvaluji.

V “moderních, velkých a úspěšných” společnostech se problémům neříká problémy, ale výzvy (challenge). Je to dosti zprofanováno a pokud dnes někdo uslyší “čelendž”, ihned si vybaví svého nadřízeného, jeho nadřízeného a popř. všechny nadřízené, jak na libovolném mítingu kážou o tom, že by to pro “nás měl být čelendž”.

Nicméně se mi to líbí. Je možno tomu říkat jak kdo chce, je to o tom přístupu, který tady popisuješ.

Když jsem náhodou mrkl na pondělní večerní obrazovku, protivný Dr. House tam zrovna