Tak mám koloběžku. Dostal jsem ji od Martina Jandy do opatrovnictví. Není taková, jakou jsem si představoval, ale na rozdíl od ní především existuje a mám ji v pokoji.
Výhody
- taková nějaká objížďka povinností, obchodů apod. je mnohem rychlejší
- dá se s ní cestovat v MHD bez větších obtíží
- má velké a nafukovací gumy, takže přejede prakticky „jakoukoliv“ překážku
- je to sportovní model
- z kopce je to fakt „fičák“
Nevýhody
- je poměrně velká
- do budov se moc brát nedá
- v dešti je to síla, chce to blatníky
- do kopce je to opravdu zabíračka
- Brno je opravdu kopcovité město a v zásadě platí, že někam dojet (z kopce) je bleskově rychlé, ale vrátit se zpět (do kopce) je spíše utrpením
Závěr?
Tím, že je velká, dokáže se vypořádat s blbým terénem a asi i to ježdění do kopců je pohodlnější. Na druhou stranu není tak dokonale kompaktní a přenosná. Hledání kompromisu je nesmysl – myslím, že už právě tento typ koloběžky je kompromisem mezi kompaktností a dobrými jízdními vlastnostmi. Ježdění do kopce se nijak spravit nedá, to je vlastnost koloběžek :) . Takže takhle na léto dobré, budiž, ale v koutku mysli znovu uvažuji o kole. O nějakém nic moc, akorát na to popojíždění, které by mi neukradli a pokud, tak by mě to tolik netrápilo.
Problém každodenního vyjíždění je také v tom, že člověka nebaví nástroj „vytahovat“. Lézt pro kolo nebo koloběžku někam do sklepa, to je opruz. Dobrá věc je, když bydlíte v přízemí (jako já vloni o prázdninách) nebo máte svůj dopravní prostředek někde v přízemí, za jedinými dveřmi. Jenže když něco v ČR nemáte dobře schované, ukradnou vám to. Takže by se také mělo počítat s tím, že vám ho ukradnou. Nejlépe tedy právě něco nic moc, akorát na to popojíždění.
Uvidím, jak to bude. Na školní rok budu bydlet tak, že vytahovat kolo by neměl být opruz. Kdybych měl jedno městské kolo s blatníky a jedno sportovní kolo na vyjížďky po lesích a po republice, mohlo by to být fajn. Kdybych si pořídil nové možná by to tak mohlo být. Akorát s tím, že kdyby mi to současné staré potom ukradli, tak by mě to mrzelo.
Tags: sport
Kdyby mi ukradli i to nejodrbanější kolo, prošlapanou botu či děravé trenky – vždycky by mě to mrzelo, byl bych naprdlý. Jedna věc je to někomu dobrovolně postoupit a jiná pak o to nedobrovolně přijít.
Ale je pravda, že v Čechách se s tím asi nějak počítat musí. Řekl bych, že toto mi vadí určitě více než třeba naše patriotství (sám nejsem takový vlastenec).
Tak třeba ve Finsku s krádežemi vyloženě počítají. Mají kola za 5–10 euro s kterýma si po městě jezdí. Krade se jak sviňa (jak se ve Finsku nekrade, tak kola se prostě kradou hrozně, i ta stará), ale oni to ani nezamykají a když jim to někdo ukradne… tak co, dojdou pěšky a pořídí nové za 5–10 euro.
V Amsterodamu se kola kradou tak, že my tady jsme v tomhle ohledu totální amatéři. Pánové, co se týká kradení kol, je ČR tak bezpečná země, jak jen si můžeme přát.
Je pravda, že je tam kolo sice na každém rohu (spíš stovky až tisíce kol), všechna jsou děsně otlučená, ale vždycky přivázaná pořádným řetězem.
No, tak ve Finsku na řetězy zřejmě rezignovali :)) . Ale prostě… Myšlenka je taková, že je jedno, jestli je to u nás, ve Finsku nebo v Holandsku – pokud je kolo dostatečně staré/otlučené, klesá pravděpodobnost krádeže a lze jej používat jako „instantní dopravní prostředek“, který nechám, kde chci. Navíc taková kola bývají na městské popojíždění dokonce vhodnější než ta supersportovní (třeba kvůli blatníkům). Já se jen obávám, že moc staré kolo není dost dobré pro Brno (nutnost převodů na kopce a minimum stezek → třeba jet po silnicích), ale že to moje současné je zase moc dobré na to, abych o něj přišel :) .
Je asi třeba najít kompromis. Možná, že superzámek na postarší kolo by odfiltroval 99% případných zlodějů.