Jedinečná individua
Jaký je rozdíl mezi bláznem a zvláštním, jedinečným člověkem? Není to nakonec jen v úhlu pohledu? Dle mé skromné teorie je blázen naprosto totéž jako zvláštní člověk, individuum, jedinečný člověk. Ta označení mají stejný význam, jen různý podtext – jednou to myslíme obdivně, jednou hanlivě. Označujeme ale tytéž lidi.
Člověk je jedinečný právě proto, že je něčím zvláštní a zajímavý. Kdyby se choval konformně, nemohl by být nezapomenutelný a individuálně lepší či horší než ostatní. Označení člověka za jedinečného nebo pomateného je pak zcela subjektivní dojem, relativní měřítko vzhledem k zažité hladině normálnosti ať už společnosti, nebo nějakého osobního normálu hodnotícího jedince – a to samozřejmě historie lidstva u významných jedinců mnohokrát potvrdila.
To, že génius může být „neprávem“ (kdo je v právu, když je to označení relativní?) nazýván bláznem, je již tak nějak všeobecně díky historii přijato a bere se na to někdy ohled. Avšak to, že bežně na každém rohu lidi hodnotíme stejným způsobem a děláme si svůj seznam „pod svůj normál“ a „nad svůj normál“, to už nikdo nevnímá.
Pokud se mi někdo zdá divný, jak můžu vědět, že on není normální a já nejsem divný? Pokud se mám řídit hladinou průměrného chování společnosti, jak mohu vědět, že není špatně nastavena? A co je v tomto případě špatně? :) Je to krásně relativní… Z toho vyplývá, že pokud někomu řeknu, že je bláznivé individuum nebo jedinečný člověk, má to v důsledku stejný význam. Jen u každého z těch označení dávám na vědomí, jak to vnímám vzhledem k sobě.
Rád se obklopuji výjimečnými lidmi. Takže ano, vyhledávám blázny :) .
Maple 7. 5. 2008 v 12:53
Tady se zas někdo díval na kukačku :-)
tomako 7. 5. 2008 v 14:44
Nemusíš sa obhajovať, my sme si už na teba zvykli:D Ale nie, máš pravdu normálnosť je spoločenský pojem rovnako ako napríklad krása. Odporúčam pozrieť film Americká krása.
Littlemaple 7. 5. 2008 v 21:37
Maple: no ja to mam rozepsany a rozmysleny dlouho :) … vedel jsem ze si to nekdo spoji s kukackou, ale uplne cisty spoustec myslenek na toto tema to nebyl; jak rikam, premyslim nad tim sam uz dlouho :)
Littlemaple 7. 5. 2008 v 21:38
tomako: jojo, podvedome jsem chtel svym pratelum naznacit, ze maji byt k me osobe shovivavi :D
von_Tros 10. 5. 2008 v 10:22
Tak to si me mile prekvapil takovym nadhledem, ale stejne ten clanek, je pro lidi co o tom nevi, my si to mozna jen pripomeneme. Otazkou je jestli ti lidi co o tom nevi, jestli to chteji vedet :)
Michal 15. 5. 2008 v 14:58
No … Honzo … já s tebou musím naprosto zásadně nesouhlasit. Jak říkáš, závisí na úhlu pohledu. ať ale ten úhel pohledu na osobnost či mentální kvality otáčíme jak chceme, z každého tohohle úhlu pohledu, z každého měřítka které si můžeš vymyslet, dostaneš rozdělení lidí přibližně podle klasického gaussova klobouku … tudíž vždycky bude někdo „ten magor“ a někdo pan výjimečný.
A když ty měřítka zvolíme z pohledu většinové společnosti (je mi líto, ale většina prostě určuje pravidla, a když ne pravidla, určuje minimálně všeobecně uznávaný význam slov, bo jinak by se lidi těžko domluvili), někteří se na tom lepším konci neocitnou NIKDY … a to jsou právě ti opravdoví magoři.
jo, vzpomíám si matně, že v určitém věku bylo módní mít nálepku „správně bláznivý, švihlý a podobně“ … hm, ale přiznej si, že to co většinová společnost nazývá slovem blázen, doopravdy nevyhledáváš.
Littlemaple 19. 5. 2008 v 15:44
Tak pokud jsem napsal blázen, nemyslel jsem vyloženě člověka, který je na tom chorobně špatně, ale někoho, koho spíše třeba společnost na první pohled odstrčí, protože nechápe jeho menšinové chování nebo názor.
Z nějakého globálního hlediska… Koperník nebo Kolumbus byli ve své době blázni, ale dnes víme, že měli pravdu. Léčitelky byly považovány za čarodějnice a nemocní za posedlé ďáblem, naopak z dnes běžných činností/postojů se dělaly nemoci. Společnost určila měřítka, ale špatně. Jak víme, že dnes nemáme v mnoha věcech špatná měřítka? Já věřím svému názoru a dojmu víc, než názoru společnosti, snažím se dávat lidem šanci.
A na lokální úrovni – stalo se mi, že jsem provozoval nějakou docela normální věc a člověk, který se o ní dověděl, ji označil za bláznovství. Ano, to děláme běžně, řekneme třeba „ty jsi blázen, tohle bych nedělal/nezvládl“, ale setkal jsem se s tím, že takový člověk to myslel vážně bez nadsázky a odsoudil mne jako příliš šíleného :) . V tom případě on byl pro mne příliš… nevím, nudný, konformní, nezajímavý a nebylo třeba jej řešit, ale byl to prostor k myšlenkám. Jestliže jsem pro jednoho blázen, když vstanu každý den ve 4 ráno, nebo když se jdu jen tak proběhnout na přehradu a zpět, stejně tak mohu být v rámci ranních ptáčat nebo přespolních běžců úplně normální :) . A o tom to možná je.
Javorové lístky » Archív » Jak si udělat pořádek v hudbě 2. 7. 2008 v 02:22
[…] mám moc rád. Hudbu miluji, hudbou žiji. Jsem do hudby blázen :) . Jak ji skamarádit s počítačem? Mám několik desítek GB hudby. Mám v ní […]