Bárka
Z paprsků dnešního světla,
ten poslední oblohu tne,
budoucnost zdá se být světlá,
nový vítr však plachtu pne.
Těžký je vzduch a čímsi plný,
když ani kapitán nemá plán,
a jako šíp razí loď vlny,
bez kompasu, kormidel, lan.
Na obzoru, mezi mlžnými pásy,
ten muž ale zahlédl cíl,
zřel ztělesnění vší možné krásy,
a představil si, jak by žil.
Snad oko mu sprostě nelže,
že útes je k přistání vlídný,
někdy však i plachta selže,
někdy je konec cesty bídný.
Snad bude na světě krásně,
ač jako divoký supící tur,
jeho loď vzpíná se drsně,
točí se este, oeste, norte, sur…
markoph 20. 10. 2007 v 00:00
Práve som si spomenul na to, ako sme boli s Petrou u teba na izbe a ty si nám recitoval tie svoje básničky :D:D ty poetik, niečo v tebe je… a pivo to ešte nie je…
Littlemaple 20. 10. 2007 v 00:09
Jo, to bylo docela zvláštní, protože jsem to nikdy předtím nedělal :) .
Sabé mě možná ukecá na to, abych je neuveřejňoval se zpožděním, ale hned, když je téma aktuální ;) .