Mám koloběžku

Tak mám koloběžku. Dostal jsem ji od Martina Jandy do opatrovnictví. Není taková, jakou jsem si představoval, ale na rozdíl od ní především existuje a mám ji v pokoji.

Odmlka

Asi jste si všimli, že blog tak nějak umřel a nic na něm jistou dobu nevycházelo. Bylo to proto, protože se mi nic psát nechtělo. Zdálo se mi, že bych měl psát o věcech kolem Finska, jenže právě proto, že se to jevilo jako povinnost mě to spíše demotivovalo a přestal jsem vydávat články úplně.

Taky jsem na ně ani neměl moc čas. Čím více se blížil závěr Erasmu, měl jsem spoustu jiné zábavy a také jsem se hodně věnoval přípravám na svou krkolomnou, nicméně úžasnou zpáteční cestu přes půl Evropy. Po příjezdu domů přišla spousta jiných věcí, které bylo zapotřebí dělat, pak učení na přijímačky, bakalářka, … Až teď, i když stále dělám bakalářku, mívám sem tam kousek času a hlavně začínám mít i chuť.

Raahe

Raahe je přístavní město, v podstatě 70 km od Oulu. OAMK v něm má vzdálenou „fakultu“ informatiky a kdybych já chtěl studovat nějaké opravdu informatické předměty, pravděpodobně bych skončil tam. V Raahe je pěkný univerzitní kampus s historickými domy, v nichž bydlí studenti a celý areál i město působí celkem rodinnou a přátelskou atmosférou. V kampusu je i poměrně velká, dřevem (!) vyhřívaná sauna. Lidi, kteří v Raahe jsou, si ale často stěžují, že jsou odříznutí od světa, od života, od dění například v Oulu. Ono je to přeci jen malé finské město a zase až tak moc se toho v něm neděje. Navíc předpokládám, že atmosféra, jakou jsme si vybudovali na Otokylä, je tam spíše snem.

V Raahe jsme měli dva kamarády, Slováky Peťu a Viktora. Znali jsme je už od Welcome day. Já jsem se s nimi stihl potom setkat prakticky dvakrát – při floorbalovém klání, které se v Raahe konalo, a při malém výletu do Raahe s Aničkou a Filipem těsně před odjezdem z Finska.