Závist je zvláštní věc. Lidská emoce, touha po něčem, co má někdo jiný. Všeobecně je chápána jako špatná vlastnost, ale, jak už to tak bývá, nic není černé ani bílé. Stejně jako závist souvisí s nenávistí, může úzce souviset i s motivací. Závist je jen pocit a záleží na nás, k čemu jej využijeme, stejně jako je na nás, jestli budeme kladivem zabíjet hřebíky, nebo souseda.
Pokud někomu závidím auto, můžu totiž udělat dvě
tři věci. Můžu se vydat cestou běžného voliče
ČSSD a začít lamentovat nad tím, jak je možné, že takové auto
má. Pokud se tady člověk nezastaví, vede pěšinka dále kolem dost
hnusných činů, třeba krádeží, vražd, ničení cizího majetku atd.
V podstatě by se to dalo celé opsat slovem nepřejícnost a v tom lepším
případě i nečinnost. Naopak jestliže při pohledu na hezké cizí auto
pocítíme touhu ho mít, ale zároveň i přejícnost, máme jakýsi
zvláštní druh závisti, pozitivní. Tahle závist totiž motivuje. Třetí
cestou je vykašlat se na to a závist ignorovat, dokud se neztratí. Najít si
jiný způsob, jak se na věc dívat, nebo se na ni ani vůbec nedívat.
(more…)
