Ať už máte rádi mlíko nebo ne, pokud jste postiženi fenoménem notebooků a navíc máte třeba něco společného s písmeny I a T (ne, opravdu, I a Q není podmínkou), jistě se vám stane, že máte svůj počítač po ruce častěji, než tužku a papír. Pro detailisty doplním, že tužka je všechno od té malé, ukradené z IKEA, přes propisky po tlusté černé fixy, kterými se maluje po opilých lidech, když spí.

Protože jsme všichni chaotičtí, neumíme si organizovat čas a tím pádem ani život, máme ve všem binec a na to, že jsme měli zalít kytičky na okně si vzpomeneme po měsíci a že termín na odevzdání potvrzení o přiznání odevzdání potvrzení byl před týdnem, používáme věci jako tudů. To není nic jiného, než ryze odborný výraz pocházející z jedné poloviny z latiny a z osmé pětiny z řečtiny, znamenající seznam úkolů.

No a pokud se teď tak nějak zamyslíme nad těmi dvěma předcházejícími odstavci, tak si nejenže uvědomíme, že bych už neměl před psaním článků hulit, ale dokonce možná dojdeme k závěru, že existuje jisté procento lidí, kteří hledají počítačový program, jenž by fungoval jako ono tudů. Řekněme, že je jeden, který je nejlepší na světe a kromě tužky s papírem jej nepřekoná nic. Remember The Milk.
Více!

Před časem vyšel SP3 pro Windows XP. O nějakou větší bezpečnost až tak vlastně ani nestojím (nikdo na mě neútočil, neútočí a pravděpodobně asi ani nikdy útočit nebude) a kromě ní v SP3 nic převratného a nového, pokud vím, nebylo. Opravy, bugfixy, nějaká kompatibilita s Windows Vista… Jinak nic extra, člověk si to nainstaluje a pak zjistí, že nezaznamenal sebemenší změnu. Co už.
Více!

Letěla bez křídel krajinou
modré mraky jí mávaly
věděla, že tací zahynou
slané slzy jí stékaly…

Věděla, že matka Země
dole zničí své dítě
otřela pláč z tváře jemně
a křikla: „Miluji tě!“

Nevím, jestli začít od konce, nebo od začátku. Mohli bychom o tom hlasovat, ale to by odporovalo všeobecně rozšířenému názoru, že tahle horní část stránky patří mě a ta dolní vám. Zkusím to od začátku, ale napovím, že článek není o Houseovi.

Můj spolubydlící na léto, Laďa, sledoval seriál. Já seriály (většinou) nesleduji, protože mám pud sebezáchovy, školu a práci. Laďa sledoval Dr. House – toho už jsem někdy předtím viděl a pamatuji si, že když jsem kdysi viděl první díl (shodou okolností první díl seriálu), hned jsem si říkal, co je to za další kravinu z nemocničního prostředí… No ale pak jsem to dokoukal až do konce :) . Když jsem o prázdninách prošel kolem televize a Dr. House tam běžel, taky jsem se zastavil a koukal. Každopádně nepřišel nikdy zásadní impuls, který by pozval svérázného chlapíka do mého počítače.
Více!

Jéééžiš, zase tohleto… Mu buď napíšu, ať si to strčí někam, nebo budu zas po celém internetu honit něco, co to otevře…

Zkažená nálada hned na začátku pracovního dne jen kvůli jedinému písmenku v příponě souboru, tomu tak v poslední době nadužívanému X? Není třeba. A to i přesto, že OpenOffice.org verze 3, které se s novými MS Office dokumenty (OpenXML) vypořádají od narození, ještě nebyly narozeny. Nainstalujte si tuhle kravinku od Microsoftu a otevřete všechno. Pak už nemusíte otravovat ani klienty, ani sebe.

Komentáře o spasení světa otevřenými formáty si nechte pro sebe. Život masochistického misionáře, jenž striktně odmítá otevírání čehokoliv, co se mu ideově nelíbí nebo nemá na obalu arktické zvíře, nevedu a vést nehodlám. Za peníze půjdu s kýmkoliv, ať je z tajné organizace DOC, ODT, XSL, FBI, ODS, DOCX, KGB, XSLX, PDF, RTF, CIA nebo dokonce i mafie TXT.