Čertoděj Patrick Zandl psal o Wakoopa, systému, pomocí nějž lze sledovat co mi zrovna na počítači běží a co používám… Krátce službu zhodnotím.
Stáhnu si Wakoopa prográmek. Program jede na pozadí a hoví si v mé paměti, sbírajíc informace o aplikacích, které používám. Narážku v nadpisu jsem samozřejmě myslel jako vtípek, v dnešní době asi opravdu nepoznáte, jestli máte ve Windows o 2 MB RAM méně nebo více… K čemu to ale je? Wakoopa informace shromažďuje a na webu z něj tvoří statistiky. Nu, a jsme u toho.
Z paprsků dnešního světla,
ten poslední oblohu tne,
budoucnost zdá se být světlá,
nový vítr však plachtu pne.
Těžký je vzduch a čímsi plný,
když ani kapitán nemá plán,
a jako šíp razí loď vlny,
bez kompasu, kormidel, lan.
Další myšlenka, kterou bych chtěl v seriálu zmínit, se týká strachu. Nebudu se o tom zmiňovat příliš dlouze, protože návod je zde zcela jasný a sice není lehké jej aplikovat, ale na druhou stranu jej není těžké pochopit. Máš panickou hrůzu z problémů? Z toho, že se něco stane? Nechceš se do něčeho pouštět, protože by se to mohlo pokazit? Chodit s kamarádem, protože by se to nemuselo povést a ztratil(a) bys přátelství? Zainvestovat do trochu nejistého podniku, když nevíš přesně, jestli se ti peníze a energie vrátí?
Po tváři uniká,
prochází hlavou,
hledá ji, viníka,
štíhlou a plavou.
Mluví k ní z nemoci,
hladí ji po tváři,
tak dlouho do noci,
až hvězdy zazáří.
Pak šeptá a zpívá
myšlenky odnese,
a západ slunce,
mé oko roztřese.
